Tornádo

Je horké léto,
zrají vinice...,
je slyšet zpěv a smích.
Tady milují svůj kraj – velice!

„Tož hudbo, k tanci hraj!"

Široké lány luk a polí,
kostelní hodiny odbíjí čas...
Sousedé na náves povídat si přišli,
komu se pejsek zatoulal zas.

Slunce už nepálí,
za mraky se skrylo,
asi bude bouřka,
ale takových už bylo...

„Vínečko bílé..., 
budu ťa pít, co budu žít...

Zvedá se vítr,
zčernala obloha,
tryskají proudy vody...
Co se to chystá – proboha!

Utíkejte, schovejte se,
chraňte domovy i sebe!
Však netuší teď žádný z nich,
co v minutě udeří z nebe!

A přišla nečekaná zteč,
na jejich zem dopadá MEČ!

Všechno víří, všechno se točí,
v děsivém, zrychleném kolotoči!
V dlouhém, předlouhém pásu,
bere si k sobě a odhazuje v dál,
všechno, co bylo, všechnu tu krásu...

Za sebou nechává jen zkázu,
nářek, zoufalství a pláč...
Proč se to muselo stát?
Proč, proč a zač?

„Vínečko rudé...,
budu ťa pít, co budu žít...

Houkají sirény,
nezáří okna domů...,
zbyly jen trosky, žal a beznaděj...,
ale silní lidé k tomu!

Proč?
Proč nám osud ránu dal?
Živel však nevrátí, co vzal...

Teď už vědí...,
musí vzchopit se!
Nečekat na spásu,
jen k Pánu Bohu modlit se.

A přichází pomoc ze všech stran...
„Tož hudbo, k tanci hraj!"
Spolu to zvládneme!
Zas bude krásný...,
ten vinařský kraj.

Vínečka obě...,
budu vás pít, co budu žít...