U vody

Byla jsem u vody,
užít si pohody,
šampáňo, jahody,
zažít nostalgii...,
teď mi srdce buší,
dostala jsem asi
sluneční alergii...

Svědí tělo svědí,
toto pořád svědí!
Copak za to „možu",
že mám „taků kožu"?!

Chtěla jsem být krásná, snědá,
teď už ani spát se nedá!

Doktoři to vědí,
rady si nevědí.
Zkoumají mě ze všech stran,
z oblin i pevnějších hran.

Něco se v té kůži děje,
pozveme si čaroděje.
On to všechno vyléčí
a to zcela bez řečí.
Všude dá mi pijavice,
nemá ani rukavice...,
už nebudou žádné strasti,
zažiji už jenou slasti,
až na mne vymaže masti!

Pak mu rychle podám tašku
a v ní zabalenou flašku!

Stále pořád nic neříká...,
co když mám ten virus – Zika?!
A co když je v tom politika?!

Vykašlu se na porady,
dám se sama dohromady!
Koupím si nějaká „tika":
antibiotika,
homeopatika,
tak to bude klika!,
antidepresiva,
to už tak někdy bývá,
co jiného mi zbývá...

Doktoři to vědí,
už mě to NESVĚDÍ!

 

(Karin Kavíková)